KUBISMUS
Kubismus bylo avantgardní umělecké hnutí, které pojímá výtvarné umění revolučním způsobem. Princip kubismu spočívá v jeho prostorové koncepci díla, předmět nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně. Zároveň znamenal i obrovskou změnu v přístupu ke skutečnosti, nejen ve vidění, ale především v práci s realitou. Zobrazovaný předmět byl rozkládán až na nejjednodušší geometrické tvary (především krychle - latinsky cubus). které byly pak pomocí fantazie skládány do obrazu, proto zobrazené předměty působí dojmem, že jsou deformované a objevují se zároveň z několika pohledů.
Kubismus se snažil počítat i se čtvrtou dimenzí (ovlivněno A. Einsteinem) a s nekonečnem. Proto kubismus musel řešit nové problémy a vytvářel nové prostorové vztahy mezi předměty.
Kubismus měl velký dopad na umělce prvních desetiletí 20. století a tím ovlivnil (ať přímo či nepřímo) vývoj nových umeleckých stylů (futurismus, konstruktivismus a expresionismus). První impulsy, kterými byl kubismus ovlivněn, můžeme vysledovat kolem roku 1906 u děl, která během svých studií v Paříži vytvářeli Georges Braque (Francouz) a Pablo Picasso (Španěl). Zpočátku byla jejich tvorba na sobě nezávislá, oba ovlivnil Paul Cézanne a africké domorodé umění.
Termín "kubismus" jako první použil francouzský kririk umění Louis Vauxcelles v roce 1908 ("divný cubiques" = krychle). Toto použití bylo myšleno hanlivě. Později byl termín přijat, ačkoli se jeho zakladatelům nelíbil. Kubistické hnutí se i díky podpoře galertisty Kahnweilera, rychle rozšířilo a po roce 1910 lze mluvit o kubistické škole.
Podle tvorby dělíme kubismus na: Pre-cubismus (1906-1909), toto období zahájili kubisté Georges Braque a Pablo Picasso. Období kdy kubismus vznikal, díla jsou ovlivněna předchozími malířskými trendy, dochází k objevování kubistické perspektivy. Postupně jsou zobrazované předměty omezovány na základní geometrické tvary, z barev se používaly pouze odstíny šedé a hnědé barvy. Analytický kubismus (1909-1912). V tomto období kubismus nebyl abstraktním uměním, barva se stále téměř nepoužívala. Dochází k částečné abstrakci tzn. zobrazované předměty jsou nahrazovány jinými podobnými předměty. Zobrazovaný předmět je rozložen na jednotlivé geometrické tvary, které jsou pak zobrazeny neperspektivně vedle sebe. Syntetický kubismus - též vrcholný - (1912-1914). V této fázi se kubismus přiblížil abstrakci, nicméně je pro něj stále důležitý zobrazovaný předmět, který je skládán z linií a ploch. Objevuje se koláž a s ní i barva. Orfismus - toto období dospělo k úplné abstarkci, využívá barev. V tomto období již umělci nenapodobují ani se nijak nesnaží rozkládat či znovu skládat reálný předmět, tím se vlastně jednotlivé malířské prvky staly zcela nezávislé na realitě. Po roce 1923 došlo k dalšímu rozvoji kubismu, ale již nešlo o čistý kubismus, ale kubismus něčím ovlivněný, např. imaginativní kubismus je ovlivněn surrealismem.
Představitelé světového kubismu: George Braque (Francouz), Robert Delaunay (Francouz), Juan Gris-vlastním jménem José Victoriano Gonzáles (Španěl), Fernard Léger (Francouz), Jacques Lipchitz (americký sochař litevského původu), Pablo Picasso (Španěl), Fritz Wotruba (rakouský sochař a grafik). V českém malířství pak Emil Filla, Josef Čapek, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Václav Špála a na Slovensku Ludo Lehen.
Literatura: kubismus ji příliš neoslovil, proto vzniklo velice málo děl spojených s tímto hnutím. Pro kubistické básně není rozhodující význam ani melodičnost, ale obraz, proto jsou básně kubistů netradiční z hlediska svého tvaru (často tvořily z písmen obrazce, které byly ve vztahu k dané básni). Důraz byl kladen na dynamiku a fantasii. Oblíbeným básnickým prostředkem se stala tzv. volná asociace představ, pomocí níž chtěli vyjádřit jakési "nadskutečno". Představitelé: Guillaume Apollinaire, Jean Cocteau, Max Jacob, Pierre Reverdy, Andre Salamon, Gertrude Steinová.
Architektura: u některých architektů došlo k velmi výraznému ovlivnění kubismem, jejich stavby samozřejmě musely být především funkční, proto nelze hovořit o čistém kubismu. Architekti tvořící pod vlivem kubismu vytvářeli velmi zvláštní díla, která působí velice silným dojmem. Z archetektů Antoni Gaudí, Josef Gočár, Josef Chochol, Otakar Novotný.
