145. VÝROČÍ SDH BŘASY 2019
15. června nadešel kýžený den oslav 145. výročí Sboru dobrovolných hasičů Břasy. K vidění byla současná a také vzácná historická technika; dvě koňské stříkačky, Magirus KSH 115, americký American LaFrance Serie 900 Pumper v původním stavu. Z nové techniky výškový žebřík Magirus a nový vyprošťovací automobil Scania.
Vzhledem k tomu, že náš SDH Stupno nevlastní žádnou z výše uvedených technik, rozhodli jsme se pro netradiční, ale o to více uchvacující prezentaci našeho sboru. Pod vedením "autora, scénáristy a režiséra" Míly a "herců" Míry, Jardy, Jirky, Lucie, Leony a mé maličkosti, byl nastudován a posléze předveden krátký divadelní výstup "Hasič nikdy neumírá" ....
Krásné počasí nahrávalo ukázkám práce hasičů, večerní oslavě a konec konců i našemu představení ....
Díky za fotodokumentaci Jitce Průchové a Radkovi Kočkovi
text divadelního kusu ....
„ Hasič nikdy neumírá“
Je poklidné sváteční odpoledne,
teplý letní vzduch se ve slunečních paprscích tetelí nad nedávno hasiči vyčištěnými kanálovými vpustmi,
lemujícími odpadků zbavené ulice a parčíky,
nové chodníky zatím zejí melancholickou náladou.
Vtom Bohem vyvolená paní Jiřina se vrací z večerky:
Dřu se v devátém měsíci,
dědek se válí v světnici,
smrdí potem, močí, pivem,
imrvére je pod vlivem,
o močáku nemluvě,čůrá jako nemluvně.
!!!!!!
Hoří, hoří, dědku hoří,
probůh dědku hoří.
Co to meleš bábo, jaký tchoři?
Hasičárna hoří dědku,
snad vajgl na ulici a tobě šíbe v palici,
raděj zatrub na polnici-je na záchodě v polici.
Ježíšmarjá vzchop se dědku!
On snad shání něco k snědku.
Co sem pleteš ňákou děvku a já že mám opici?
Kuny tam hryžou hadici, křísly spojkou o petlici.
A vůbec, kde jsou všeci, slézají se jako šneci !
Rok je stále suší, suší,
naši hasiči už staří jsou a hluší,
snad slyšeli signál „hoří“,
než zbrojnice se zcela zboří.
Starosta snad se vrátil z flámu,
že prý z Plzně ze šantánu
a chudák jeho žena Lucka
těsto na knedlík v míse mucká.
Někteří majíc suchou hubu
už určitě dřepí „U dubu“.
Zástupce bydlíc v ohnisku
uhoří jak ovce,
naložený v Becherovce.
Zbrojnice už připomíná papírový lampion
a velitel řídí kdesi brambor plný kamion.
A vůbec, kde je Franta Bláha?
Už loni domluvil, že přijde vláha.
Teď hledá asi v ložnici
zatoulanou slepici.
Vypravěč poplach nestíhá
byv o dubové holi,
veršem vám aspoň nadbíhá,
jo kolena stářím bolí.
Pod tíhou zodpovědnosti a vůči ohni plní zlosti
sbíhají se sestry, bratři na svá místa kam kdo patří.
Už řítí se i Leona, pokořit toho démona.
Výstroj není důležitá
součinnost musí být hbitá,
útočit nutno v rojnici
na tu naši zbrojnici.
My zadarmo ji nedáme,
posměváčkům to nandáme.
Nechceme mít ruce v klíně,
na gauči se válet líně.
A už je útok v plném proudu,
semtam někdo ukop hroudu,
vědra, kropáče plné vody
než plamen sklidí svoje plody.
V záchranném hasiči chvatu
formují se do obchvatu.
Lucka rovnou od sporáku,
starosta v povadlém fraku.
Jiřka v zázračném svém stavu,
vleče svého Míru
a v jakémsi sebeklamu
hledaj v zbrojnici díru.
Chtěj všichni vysvobodit Járu
z kouře, plamenů žáru.
Starosta s podporou své Lucky
překonávaj ten oblak kouře hustý,
Jiřka v zázrakem požehnaném stavu
nadlidsky statečnou vyvíjí též snahu,
v naději že z Boží vůle oheň ten pokoří,
však stále jen Járovo zoufalé volání „hoří, hoří“
Náhle však Míra vyvádí už Járu
i se zatčenou pachatelkou proživšího žáru
a nejcenějším majetkem.
V nastalé radosti panuje vzácná shoda
- však kde Jiřka je?
Proč bolestné se ozývá volání voda, voda, voda ?
Vtom v tváři celá do běla
jak Fénix vychází z popela,
v náruči svírá jako biblická Madona
co jen zázrak boží vykoná,
pro sbor doslova spasitele,
budoucnosti nositele.
Bude to náš malý Max,
v rodném listě Minimax.
A tak celým okrskem
bouří davy potleskem
my společně se radujem
a všichni si zanotujem!
„ V mládí jsem se učil hasičem ………….“
